Počátky fotbalu v Žatci
Historie žateckého fotbalu sahá do dvacátých let minulého století. Po první světové válce daroval svůj pozemek u řeky žatecký podnikatel s chmelem pan Marcel žateckému fotbalovému klubu „DSV“. Na tomto pozemku se vybudovalo travnaté hřiště. Už ve dvacátých letech se zde hrál zásluhou tehdy amatérského mužstva vynikající fotbal. Na toto hřiště se klub přestěhoval ze škvárového hřiště, které leželo v místech, kde dnes stojí nová část nemocnice.
Největší slávu ale zažil klub ve třicátých letech minulého století. Na žateckém hřišti hostovala přední česká i evropská mužstva. V říjnu 1932 zde hostoval například rakouský mistr Rapid Vídeň se slavným Pepi Bicanem. V listopadu téhož roku německá reprezentační jedenáctka s brankářem Jakobem, kterou žatecký klub porazil 4:2. Dne 27.11.1932 na stadionu u Ohře přivítal žatecký DSV ligové mužstvo TFK Teplice nad nímž zvítězil 3:1. V té době navštěvovalo fotbalové zápasy na hřišti u Ohře pravidelně 8 – 10 tisíc diváků.
Z amatérského mužstva „DSV“ se stalo profesionální mužstvo se stejným názvem. Tomuto profesionálnímu mužstvu se tehdy říkalo „zázračná jedenáctka“. V roce 1934 sehrála tato „zázračná jedenáctka“ několik přátelských zápasů v irském Dublinu a Belfastu. Mužstvo hrálo v sestavě Jan Váňa, Franz Kleinpeter, Karel Grund, Václav Weigert, Josef Hořejs, Waltr Hanke, Rudolf Schulze, Josef Schlegl, Johann Riedrich, František Hribal, Leo Köllner a Jan Hofmann.
Hráči pobírali měsíční plat ve výši 1300,- až 1800,- korun a k tomu ještě prémie za zápasy. Toto mužstvo vybojovalo v roce 1935 postup do I. celostátní fotbalové ligy! Ligu však hrálo toto mužstvo jen jeden rok. Po sestupu z I. ligy byla řada hráčů prodána do předních evropských i našich ligových klubů.
I po sestupu se však v Žatci hrál nadále vynikající fotbal. Už však ne na profesionální úrovni. Na žateckém hřišti hostovala přední česká i evropská mužstva. Zlaté časy žateckého fotbalu skončily s koncem první české republiky v roce 1938. Po druhé světové válce v roce 1945 přešel žatecký fotbalový klub pod národní správu a začal hrát pod názvem Lučan Žatec. Na konci války si z hřiště udělali ruští vojáci vojenský prostor. Hřiště předali v hrozném stavu. Travnatá plocha byla pryč, všude samé bláto a louže. Ruští vojáci nechtěli hřiště zprvu vůbec vrátit. Nakonec se jej podařilo získat zpět. Takto celou situaci po válce popisuje Jan Nožička. Pod národní správou byl Lučan Žatec tři roky. Pan Nožička ještě dodal, že bylo v plánu navázat na úspěšnou éru žateckého fotbalu.
Na nejúspěšnější časy žateckého fotbalu se zatím navázat nepovedlo. Na svou další velkou éru žatecký Slavoj ještě čeká.
Z Lučanu se stává dobře známý Slavoj
Oficiální vznik Slavoje Žatec se datuje k roku 1936. V tomto roce vzniká nová etapa jednoho z nejstarších fotbalových oddílů nejen v rámci lounského okresního regionu ale také celého ústeckého kraje. Dle možností započala po válce rekultivace a modernizace celého zázemí dnešního Slavoje. Pamětníci vzpomínají na minulost zejména celkovým vzhledem v začátcích. Například budova dnešní restaurace byla sousední částí bývalé plovárny ke břehu Ohře. Vstup do areálu nebyl jako dnes od řeky. Původní vstup vedl z boku vedle budovy, kde se dnes nachází silnice směrem na Plzeň.
Dalším důležitým krokem k modernizaci klubu byl vznik mládežnických týmů. Mezi nejvýznamnější odchovance našeho klubu patří hráči jako Pokorný, Hofreiterové, Všetečka, Podrabský, Šnajdr, Kuzembach a nespočet dalších hráčů, kteří hájili barvy našeho klubu. Na generaci těchto hráčů navazovali další významní členové jako Kestřánek, Bolha, Masopust, Kubelka, Pánis. Nesmíme opomenout dnešní době bližší hráče, kterými jsou zajisté reprezentanti Zdeněk Svoboda a Michal Horňák z pražské Sparty. Dále pak Jakub a Saša Jakubové, Čížek či Pikl. Dnešní generaci je asi nejznámější reprezentant a přímý odchovanec klubu Jaroslav Zmrhal.
Nelze opomenout ani několik trenéru, kteří jsou nedílnou součástí dění v klubu. Pamětníci jistě pamatují velikána mládežnických trenérů pana Kindla, dále pak Hermanna, Hůlu, Pejšu a Urbánka. Na ně navazuje mladší generace Pavla Koutenského, Karla Chlada, ikonu sparťanského klubu a bývalého reprezentanta Martina Frýdka. Klubem prošlo nespočet trenérů a hráčů a vyjmenovat všechny by bylo opravdu obsáhlé.
Významným obdobím pro klub byla jistě i spolupráce s FK Chmel Blšany v období jejich největší slávy. Tato spolupráce vychovala obrovské množství nadějných fotbalistů, kteří později nastupovali v různých soutěžích okolních klubů.
S rozrůstajícím se klubem bylo potřeba i vybudovat areál, který bude nabízet nejen kvalitní sportovní zázemí a podmínky, ale i příjemné zázemí pro návštěvníky utkání všech kategorií. Budování dnešního areálu byla cesta velmi náročná, ale dnes se klub může pyšnit velmi kvalitním zázemím. Bylo vybudováno hřiště s umělou trávou, které otevírá možnost trénování a hraní zápasů při nepříznivých podmínkách. Dále byla kompletně zrekonstruovaná travnatá ploch hlavního areálu se zcela novým zavlažováním. Divákům udělala jistě největší radost zcela nová tribuna.
Dalším krokem by měla být rekonstrukce nového zázemí pro sportovce, na které už byla dokončena projektová dokumentace a můžeme jen doufat, že se této rekonstrukce dočkáme v co možná nejbližší době.